Andersen Hans Christian

Hans Christian Andersen

1805 – 1875

Byl to dánský spisovatel, znám především jako pohádkář. Andersen se narodil 2.dubna 1805 v Odense na ostrově Fynu. Pocházel z velice chudých poměrů, což byl důvod, že jeho rodina spala v jedné místnosti. Jeho otec byl 22letý chorý švec a matka švadlena, která na sklonku života propadla alkoholu. Jeho nevlastní sestra byla prostitutka.
Andersen byl přecitlivělý, ctižádostivý a marnivý. Jeho původ ho neustále traumatizoval, což vysvětluje jeho neustálou touhu po společenském uznání. Andersen už jako mladý vynikal svou představivostí, ale když roku 1817 zemřel jeho otec, musel se vzdát studia a jít pracovat do továrny, kde si postavil vlastní loutkové divadlo a loutkám vyrobil vlastní oblečky. Přečetl všechny možné hry např. od Ludviga Holberga a Williama Shakespeara. Je známo, že už od dětství miloval literaturu a Shakesperovy hry znal nazpaměť a často je přednášel, u čehož používal svých loutek. Poměrně brzy utekl do Kadaně, kde se chtěl živit jako loutoherec a později i jako zpěvák.
V Kodani se setkal s ředitelem divadla Jonasem Collinem, který jej poslal studovat a zajistil mu stipendium na gymnáziu ve Slagelse, později přešel na školu v Helsingøru, kde zůstal až do roku 1827. Andersenovi studium nešlo a dá se říct, že zde získal pouze základy. Později označil dobu studia jako nejčernější
a nejtrpší ve svém životě.Téměř až do svých třiceti let byl živen pouze bohatými mecenáši.
Ze začátku jeho díla nebyla příliž oblíbená. Až roku 1845 se mu začalo dařit lépe a jeho díla byla stále více prodávanějšími. Dnes nevíme přesně jaká byla jeho orientace. Vyznával lásku, jak Edvardu Collinovi, tanečníkovi Harlodu Scharfovi, tak operní zpěvačce Jenny Lindové, přezdívané švédský slavík, jeho city ale nebyly opětovány. Dnes bychom ho označili, za asexuála,
protože ze svých soukromých zápisků odmítal jakýkoliv sexuální vztah,
ať se ženou, či mužem.
Na jaře 1872 Andersen spadl z postele a velmi vážně se zranil, toto zranení už nikdy nevyléčil. Zemřel 4. srpna 1875 v domě zvaném Rolighed nedaleko Kodaně. Je pochován na Assistenském hřbitově v Kodani. Jeho pohřeb, kterého se zúčastnil i král Kristián IX., byl vyhlášen dnem národním smutku.
Na paměť výročí jeho narození byl 2. duben vyhlášen v roce 1967 Mezinárodním výborem pro dětskou knihu za Mezinárodní den dětské knihy.
Andersen, jemný, citlivý a osamělý člověk, platonický ctitel žen a romantik, nám zanechal krásné, velmi podrobné popisy přírody ve svých pohádkách a cestopisech. Doma (Portugalsko a Itálie) sbíral květiny všech druhů. Svazoval je v kytice a daroval svým známým. V této době to bylo něco nového a lidé ho začali napodobovat. Zjistili, že není potřeba kupovat květiny u květináře, ale že nasbíráním a svázáním vlastní květiny, vznikne něco originálního. Andersen své květiny velmi podrobně popisoval ve svých dennících a také proto mohli pozdější umělci květiny vyobrazit na plátno.

Díla:
Společnost si ze začátku utahovala z jeho pravopisu.
Svoje první dílo Duch v Palnatokově hrobě vydal ještě před nástupem na gymnázium.
Autobiografie – Pohádka mého života
Divadelní hry – ze začátku psal divadelní hry, které nebyly příliž oblíbené
Láska na Mikulášské věži
Anežka a vodník
Básně – jeho básně se nesetkaly vlastně z žádným ohlasem
Básně
Básníkův bazar
Být, či nebýt

Pohádky – 156! Většinou je vydával ve sbírkách. Vycházel ze světové literatury
a vlastních myšlenek. Nemyslel si, že je pohádkář a pohádky nepovažoval
za plnohodnotné dílo. Cítil se jako nepochopený dramatik a básník. Nejdříve byly přijaty ve světě a poté i v Dánsku. Je zajímavé, že jeho pohádky většinou nekončí dobře, a jsou určeny starším dětem a dospělým. Uvedeme si jen nejznámější:

Císařovy nové šaty – Jde o císaře, který si chce nechat ušít nové šaty.
Dva falešní tkalci mu nabídnou své služby a císaře „přesvědčí“ , že ušili šaty neviditelné pro hloupé. Císař v nich jde v průvodu, až malé dítě vykřikne
„ Vždyť nic nemá na sobě“. Tato pohádky byla i zfilmovaná.
Malá mořská víla – Jediná verze od Andersena je, že víla se zamiluje
do prince, který se málem utopí při jedné bouři. Víla ho zachrání a vyhledá čarodějnici, která jí promění za výměnu svého hlasu v člověka. Podmínkou je,
že se do ní princ musí zamilovat, jinak v den jeho svatby s jinou, víla zemře. Víla to chce risknout. Princ si ovšem chce vzít jinou dívku. V den jejich svatby víla skočí do moře, ale nezemře a dostane se do světa vzdušných víl. Tato pohádka
je považováná za ztotožnění lásky ke Collinovi. Napsal mu: „Chřadnu kvůli Tobě jako kvůli krásné Kalábrijské nevěstce… mé city k Tobě jsou ženské. Ženskost mé povahy a naše přátelství musí zůstat tajemstvím.“ Collin, kterého muži eroticky nepřitahovali, napsal ve svých pamětech „Zjistil jsem, že nejsem schopný opětovat tuto lásku.“
Pastýřka a kominíček – porcelánové figurky, kterým se nelíbí doma,

se vydají do světa, nakonec zjišťují, že doma je přece jenom nejlíp
Sněhulák – tak dlouho toužil po kamnech, až roztál…
Ošklivé káčátko – nikým milováno přerostlé káče se promění v labuť

Z počátku vycházely pod názvem:
Pohádky vyprávěné dětem

Později používal názvu:
Pohádky a příběhy

Z lidových pohádek vycházejí např.
Princezna na hrášku
Pasáček vepřů

Většinou však byly pohádky původní. Andersen v nich prokazoval svůj vypravěčský talent.
Slavík
Sněhová královna
Císařovy nové šaty

V některých pohádkách mají významové poslání i hračky, předměty denní potřeby, představitelé živočišného i rostlinného světa:
Statečný cínový vojáček
Létající kufr
Křesadlo
Divoké labutě
Malenka
Bezová matička

Některé pohádky jsou propojeny s autoiografickými prvky:
Ošklivé kačátko
Malá mořská víla